Pravá kůže byla vždy brána a využívána jako nejlepší materiál pro polstrovaný nábytek. I dnes je pro své přednosti - prodyšnost, elasticitu a odolnost proti opotřebení - vyhledávaným potahovým materiálem. A k jejím dobrým vlastnostem se počítá i to, že v průběhu času a díky používání získává „patinu“, která jí dodává punc individuality. Není ovšem kůže jako kůže, setkat se můžete s různými typy, s různými úpravami a s různým uplatněním.

PŮVOD KŮŽE

Přestože se můžete na trhu setkat s používáním kůží různých zvířat (najdete mj. kůži koňskou, zebří, dokonce rejnočí atd.), jsou to případy spíše ojedinělé, brané jako módní výstřelky a rozhodně nejsou použité na velkých plochách. Čalounické kůže totiž musejí mít tloušťku alespoň 1mm. A protože je zapotřebí, aby kůže měla také co největší plochu, měla by ideálně pocházet z velkého zvířete. Konečně musí být relativně snadno dostupná a její „těžba“ nesmí ohrozit rovnováhu v přírodě. Pro tyto důvody se nejčastěji používá useň hovězí. Ta totiž těmto podmínkám nejlépe vyhovuje - je to vedlejší produkt z masného zpracovatelského průmyslu, takže její použití neovlivňuje biologickou rovnováhu a mívá rozměr cca 4m². (U sedacího nábytku obecně platí, že čím kvalitnější sedací souprava - tím větší části kůže jsou na ní použity. Jakmile uvidíte sedací soupravu, která má švy na područce nebo uprostřed sedáku, vězte, že se nejedná o estetiku, ale o úsporné řešení.)

Nejlepší usně jako suroviny pro další zpracování pocházejí ze zemí, kde se nejlépe zachází se skotem, to znamená z Německa, skandinávských zemí a Jižní Ameriky. Nejvyhlášenější koželužny jsou pak italské.
Z těch ojedinělých případů se můžete setkat např. s tzv. šagrénem - kůží rejnoka. Je to výjimečný materiál, který byl v Japonsku používán v 16. století ke zdobení mečů samurajských bojovníků. Později byl aristokraty požíván ke zdobení šperkovnic. Získává se z kůže rejnoka, žijícího v jihovýchodní Asii. Ve Francii se nazývá Galuchat, po šperkaři, který jej přinesl na dvůr Ludvíka XV. Znovuzrození zažil ve 20. letech, kdy jej začali k dekoracím používat architekti a designéři pro styl art deco a označovali jej pro jeho čistotu a jednoduchost za jeden z nejluxusnějších materiálů moderní doby.

PIGMENTOVÁ ÚPRAVA

Při výrobě především sedacího nábytku se používají různé druhy kůže, např. tzv. pigmentované výrobky. Jsou vyrobeny exkluzivními výrobními procesy, při nichž se ve finální fázi aplikují jemné částky pigmentu na povrch kůže nebo se používají speciální oleje či vosky. Tyto procesy vytvářejí na kůži zvláštní tónové efekty, které jí dávají přírodní transparentnost a činí ji podobnou ve všech ohledech s více ceněnými kůžemi. Pigmentovaný povrch může mít také nerovnosti, které jsou typickým přírodním znakem kůže, jako jsou zhojené jizvy,malé kousnutí hmyzu, vrásky, žíly a další drobné stopy, které příroda na kůži zanechala.
Kožené potahy z této skupiny jsou ceněny pro svou odolnost proti skvrnám, světlu i proti vytažení a hodí se do zatěžovaných míst. Snadno se navíc čistí a vyžadují minimální údržbu. Také jsou odolné proti změnám barevného odstínu působením světelného záření nebo stírání povrchové úpravy. Naproti tomu schopnost propouštět vlhkost je u nich omezená.

ANILINOVÉ USNĚ

U dalších typů kůží je největší předností právě jejich přirozený vzhled a dobré vlastnosti, které dodatečné úpravy materiálu nemění, mj.měkkost na omak a příjemný povrch. Tyto kůže jsou zatím bez úprav vybírány již ve vysoké kvalitě (proto patří mezi nejdražší) a v neopracovaném stavu jsou barveny v dřevěných sudech s vodou ředitelnými transparentními anilinovými barvami, v nichž zůstanou ponořeny až do získání požadovaného odstínu.
Každá kůže má vlastní historii a tato technika zpracování přírodní povrch kůže zachovává, přičemž dovoluje, aby z něj bylo možné vyčíst minulost podle přírodních známek, jež nese (již zmíněné jizvy, vrásky, žilkování...). Anilinové kůže díky přirozené pórovitosti lépe vstřebávají vlhkost, na druhou stranu jsou náročnější na údržbu.

SEMIANILINOVÉ KŮŽE

Velmi kvalitní jsou také kůže, které kromě minimálních úprav máčením v anilinových barvách podstupují i aplikaci malého množství transparentního a lesklého pigmentu, který nekryje přírodní charakteristiky povrchu, ale poskytuje jim ještě více ochrany oproti neopracovanému produktu a dodává odolnosti proti opotřebení a nehodám. Jedná se o polotransparentní úpravu povrchu, která kůži dodává i stejnoměrnější vzhled. Tyto usně nabízejí kombinaci měkkosti a příjemného pocitu na omak jako anilinové usně, ale s výhodami vyšší ochrany líce. Jsou rovněž světlostálé, i když stejně jako jiné kůže by trvalému slunečnímu svitu či tepelnému záření vystavovány být neměly.

ÚPRAVA BROUŠENÍM

Na trhu s interiérovým vybavením se ujaly rovněž usně mechanicky broušené. Vyrábějí se stejným postupem jako usně anilinové, přičemž v konečné fázi dochází k úpravě lícové (nubuky) či rubové (velury) strany broušením. To vytváří sametově hladký povrch, který je velmi příjemný na dotek a zároveň zlepšuje schopnost pohlcování či propouštění vlhkosti. Tento povrch rovněž časem dostává přirozenou patinu a na exponovaných místech přechází až do matného lesku. Nevýhoda broušených kůží ale spočívá v tom, že se jejich povrch téměř nedá udržet čistý, je vysoce náročný na údržbu a navíc je velmi citlivý na působení světelného záření - snadno mění odstín.

BARVENÍ A JINÉ ÚPRAVY

Usně se zpracovávají podle kvality suroviny - ty nejkvalitnější (s minimem defektů a jizev) jsou předurčeny pro minimální další zpracování mechanické i chemické. Vznikají z nich anilinové kůže, které mají vynikající prodyšnost, hebkost a trvanlivost - pozor, ta nesmí být zaměňována s odolností proti skvrnám a špíně! Méně kvalitní kůže, které vykazují na začátku procesu příliš mnoho vad, jsou pak předurčeny pro mechanické zbroušení a chemické probarvení. Z takových usní vznikají pastelově probarvené kůže, které na sobě mají obvykle i impregnaci proti skvrnám. Hodí se pro použití do domácností zatížených aktivitou domácích mazlíčků anebo malých dětí a bývají cenově nejdostupnější.
Podstatné u „barevných“ usní je, aby to byly kůže máčené v barevné lázni. Existují totiž i kůže stříkané, ale u těch bývá barva nestálá. Pozor zároveň na usně, u nichž prodejce nedokáže určit zemi původu koželužny - díky různým chemickým čarováním některých neevropských „no name“ výrobců se na trh dostaly zdravotně závadné produkty.

MAČKANÁ KŮŽE

Přestože kůže jako materiál obecně trendům spíše nepodléhá, občas se nějaká „novinka“ či „trendy“ výrobek objeví. V současnosti je to mačkaná kůže. Jakékoliv vzory na kůži se získávají ražbou a mechanickými lisy. U těch nejlevnějších kůží se někdy touto úpravou zakrývají defekty. Taková kůže pak paradoxně na první pohled vypadá velmi dobře, neboť má pravidelné „zrno“, i když znalci ji neocení, neboť postrádá přírodní kouzlo. Naopak u těch nejlepších kůží se jejich estetická hodnota může ještě zvýšit ražbou vzorů, které nicméně nezakrývají celou plochu a z celku je patrné, že se jedná o vynikající materiál.

KŮŽE SE SRSTÍ

Kromě klasických kůží, případně kůží barvených či se vzory se nejen na sedacím nábytku můžete setkat s usní se srstí. Ta je velmi efektní, přesto je používána poměrně zřídka, neboť je na dotek nepohodlná a nepraktická, což je u sedacího nábytku důležité. Hodí se proto spíše na plochy, které „rozbíjejí“ velké kompozice sedacích souprav -taburety, křesílka apod. Zřejmě nezapomenutelné použití usně se srstí, které se zapsalo do historie, najdete na jedné z ikon světového designu - křesílku Chaise Longue od návrháře Le Corbusiera. Dnes ji můžete potkat také v podobě předložek na zem, větších či menších koberců.

SPRÁVNÁ PÉČE O KŮŽI

Pravidelně ji oprašujte suchou, měkkou a čistou látkou. Nikdy nelijte vodu nebo jinou tekutinu včetně čisticích prostředků přímo na kůži. Napřed je nalijte na suchou,měkkou a čistou látku a poté čistěte kůži. Pokud se sedačka namočí, nepoužívejte vysoušeč na vlasy, ale kuchyňský papír nebo suchou látku - netlačte! Používejte speciální přípravky na kůže, tj. čistič na pravidelnou údržbu a krém na ošetření. Dodržujte předepsanou vzdálenost kožených výrobků od zdrojů tepla.

TRVANLIVOST KOŽENÉHO POTAHU NESMÍ BÝT ZAMĚŇOVÁNA S ODOLNOSTÍ PROTI ŠPÍNĚ.
Víte, že...?
Výrobky přicházející do styku s lidskou pokožkou, tedy i kožený nábytek, musí splňovat základní hygienická kritéria? K vlastnostem podepisujícím se na kvalitě patří povolené množství volných, zdraví škodlivých látek v usni, které se laboratorně kontroluje, ale také např. schopnost vstřebávat vlhkost a zároveň vysychat? Pro kontrolu užitných vlastností jednotlivých druhů kůží platí evropská norma.

Články s podobnou tématikou 
Sedací nábytek z umělé kůže
Koženou, nebo látkovou?
Potahové látky na sedací soupravy
Kožené sedací soupravy nestárnou